|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Označovače a jízdenkové automaty
|
Označovače NJ 24C se ukázaly jako provozně spolehlivé, přestože i u nich docházelo k občasným vadám tisku. Občas se vyskytovaly problematické situace s nečitelností tisku vlivem chyby strojku, zásadnější vady však tvořili sami cestující příliš rychlým vyjmutím jízdenky, kdy se nepodařilo jehličkové tiskárně natisknout celý text označení. Na chybně vytištěné jízdence tak např. nebylo čitelné datum a čas a stala se neplatnou. Spěch při označení se tak mohl cestujícím vymstít v podobě nečekané pokuty. Alternativním řešením s rychlejším tiskem by bylo použití razítkovacích označovačů - podobné jako např. ve Vídni či Berlíně, nebo od r. 1985 v Praze v metru. Spolehlivý typ podobného označovače však nebyl toho času v ČR na trhu a v provozu by vyžadoval nákladnější údržbu, než strojek s jehličkovou tiskárnou. Označovače byly zpočátku označovány piktogramem upozorňujícím cestující, jak si mají označit jízdenku. Přesto se dodnes stávají situace, kdy cestující vlastní vinou označí jízdenku na jiném místě, než v poli pro označení. K častým problémům u zahraničních turistů patří opakované zasouvání jízdenky do strojku při přestupu s následným vznikem přetisku více označení přes sebe a zneplatnění jízdenky. Mezi chyby způsobené přímo strojkem patřila nefunkční optická detekce zasunutí jízdenky (strojek jízdenku neoznačil), tento problém byl během několika měsíců vyřešen změnou systému spouštění tiskárny na elektromechanický spínač. Tím bylo dosaženo výrazně vyšší spolehlivosti strojku.
První roky provozu ukázaly, že zvolený typ strojku je provozně použitelný a současně s novými vozidly byly postupně prováděny dílčí inovace označovacího strojku. První z nich bylo doplnění čtyřmístného displeje pro umožnění zobrazení aktuálního času přímo na strojku, což se jevilo jako výhodné v případě, že nebyly ze všech míst vozu viditelné hodiny. V tramvajích byla tato modifikace strojku poprvé instalována při dodání vozů Škoda 14T v roce 2005 a záhy se tato verze strojku poměrně rozšířila v autobusech. Přesto i v roce 2016, po dvaceti letech, byly v nových autobusech SOR dodávány strojky v základním provedení. Všechny označovací strojky jsou provedeny ve žluté barvě. Informace tištěné strojkem NJ 24C na jízdenky si vysvětlíme na výřezech ze tří označených jízdenek z doby počátku jejich používání.
Popis údajů vytištěných na jízdence – jednotlivé položky zleva doprava.
V povrchové dopravě | V metru |
Otočený text o 90°– písmena = trakce (ED – elektrické dráhy neboli tramvaje, A - autobus) + číslo strojku ve voze (01, 02, 03..) | Zjednodušené logo metra |
Čtyřmístné evidenční číslo vozu | Písmenný kód stanice metra, u přestupních stanic doplněný pomlčkou a označením linky |
Trojmístné číslo linky | Jednociferné číslo vestibulu resp. vstupu a jednociferné číslo strojku na odbavovací čáře |
Mezera | |
Tarifní pásmo (P, 0, 1, 2...) – dva znaky pro umožnění tisku stanic zařazených do dvou pásem, což se používalo v příměstské dopravě. Tarifní pásmo P bylo zpočátku značeno „00“. | |
Den označení | |
Měsíc označení – otočeně o 90° a římskou číslicí | |
Koncové dvojčíslí roku označení | |
Čas označení ve 24 hodinovém formátu |
V rámci plné integrace byl později zahájen i systém označování jízdenek na železničních stanicích, zde se v levé části nachází otočený text ČD a dále kód stanice, kde byla jízdenka označena. Za mezerou již pokračuje označení shodně s MHD.
Příklad označení | Vysvětlení |
Jízdenka označená v metru, ve stanici Můstek na trase B, vestibul č. 1, označovač č. 3, tarifní pásmo P, datum 8.6.1996, čas 20:20. | |
Jízdenka označená v příměstském autobuse, označovač č. 1 ve voze, evidenční číslo vozu 1113, linka č. 317, tarifní pásmo 4, datum 28.8.1996, čas 15:48. | |
Jízdenka označená v tramvaji, označovač č. 1 ve voze, evidenční číslo vozu 6698, linka č. 7, tarifní pásmo P, datum 1.6.1997, čas 6:58. |
Od počátku dodávek tramvají Škoda 15T ForCity Alfa v roce 2010 byly (pouze v tomto typu vozů) strojky NJ 24C nahrazeny označovacím strojkem v těle kombinovaného validátoru Camel Combi, rovněž od výrobce Mikroelektronika. Validátor Camel Combi je v kompletní podobě multifunkční zařízení, umožňující v závislosti na hardwarovém provedení volbu druhu jízdného na dotykové obrazovce a následně její platbu elektronickou peněženkou na bezkontaktní čipové kartě, současně je však ponechán i otvor pro označení papírové jízdenky jehličkovou tiskárnou. Do vozů Škoda 15T ForCity Alfa v Praze byly strojky Camel Combi instalovány bez dotykových obrazovek a elektronického vybavení pro tuto technologii (průzor byl zaslepen zevnitř samolepící fólií, aby nebylo vidět dovnitř strojku) a plnily tedy pouze funkci označovače papírových jízdenek s předpokladem budoucího využití platby jízdného kartami Opencard. Po třech letech bylo zřejmé, že tato funkce se zřejmě nenaplní a že ve vozech Škoda 15T ForCity Alfa jsou pouze umístěn zbytečně velké strojky s nefunkční plochou pro displej. Proto byla navržena a realizována úprava, kdy byl do průzoru vložen menší displej zobrazující grafiku podobnou zelené šipce na označovači NJ 24C a dále aktuální čas a tarifní pásmo. Pod tento displej byl umístěn český a anglický text vyzývající k označení jízdenky. Tato úprava označovače ve skříní Camel Combi byla pokusně zprovozněna v létě 2013 ve vybraných nových autobusech SOR NB12 a od následujícího roku prováděna sériově u nových vozů Škoda 15T ForCity Alfa. Tisk ze strojků Camel Combi se projevuje užším fontem číslic a mírně horší čitelností, technologie tisku je však stále stejná jehličková tiskárna.
S dodávkou midibusů Solaris Urbino 8,9 LE v roce 2013 se používané označovače rozšířily o další typ. Dodavatelem strojků pro uvedené nové autobusy se stala firma Telmax, s. r. o. se svým produktem nazvaným prostě „Elektronický označovač jízdenek“. Uvedený označovač je z hlediska funkce shodný s označovačem NJ 24C, výrazně se liší pouze materiálovým provedením (strojek je z nerezu) a neforemným tvarem. Strojky byly dodány v kombinaci oranžové a tmavě šedé barvy a zaujmou tedy svou odlišností na první pohled.
Zkušenosti s poměrně krátce dodávanými automaty AVJ 24E vedly Mikroelektroniku k vývoji dalšího typu, označeného AVJ 24G, dodávaného již od roku 1998 se zapracováním úprav prováděných na starším typu dodatečně. Nový model byl odlišně tvarován a jeho skříň menších rozměrů byla poměrně robustní s mnoha prvky ochrany proti poškození nebo neoprávněnému vniknutí. Automat se osvědčil i jako samostatně stojící ve venkovním prostředí, kde postupně nahradil předchozí typ AVJ 24E, který byl stažen do prostorů pod trvalým dohledem, zejména stanic metra. Jako perspektivní typ byl typ AVJ 24G (později označovaný pouze AVJG) předmětem vývojových prací k dalšímu zdokonalování ze strany provozovatele i výrobce. U jízdenkových automatů v Praze byl častým terčem kritiky způsob platby pouze za použití mincí, což vedlo výrobce k vývoji alternativních možností – akceptaci bankovek, veškerých platebních karet nebo pouze bezkontaktních platebních karet. Do základního výrobního sortimentu se tak dostala inovovaná verze automatu AVJG, vybavená dotykovým displejem pro volbu jízdného a možností platby jízdenek kromě mincí také bezkontaktně platební kartou. Uvedená úprava mohla být dodána jako zcela nový automat, ale také jako repase stávajícího automatu s výměnou technologií a přední části. První automaty AVJG akceptující platbu bezkontaktní kartou byly uvedeny do provozu v červnu 2014.
Rok 2014 se stal jistým zlomem nejen díky první možnosti zakoupení jízdenky s platbou kartou, ale také narušením dlouholetého monopolu firmy Mikroelektronika. K tomu došlo na základě výběrového řízení na tzv. inteligentní automaty, vypsaného firmou ROPID. Vítězem se stala firma SEC-Communicaton, a.s., která dodala čtyři přístroje, umístěné od října 2014 ve vestibulu hlavního nádraží a u zastávek autobusů MHD na letišti. Automat je poměrně objemný stroj, umožňující nejen prodej jízdenek, ale také vyhledávání spojení i další služby – jedná se v podstatě o informační kiosek. Platba jízdenek je možná mincemi a všemi druhy platebních karet (tedy ne pouze bezkontaktními). Dalším pokusem o rozšíření možnosti platby jízdného je zkušební instalace automatů na jízdenky přímo do vozidel. V tomto případě byla zvolena technologie od tradičního dodavatele – firmy Mikroelektronika. Přístroj nazývaný Validátor s tiskem dokladu Vega CVP umožňuje na dotykovém displeji volbu jízdního dokladu a následně jeho platbu bezkontaktní platební kartou. Automat vytiskne jízdenku na termopapír. Uvedenými přístroji byly v dubnu 2016 zkušebně vybaveny dvě tramvaje typu Škoda 15T ForCity Alfa a plánuje se další rozvoj této technologie. Jistým nedostatkem jinak kvalitního nápadu byla ve stavu pokusů během roku 2016 nemožnost sjednocení funkce automatu na jízdenky a označovačů jízdenek zakoupených před nastoupením do vozidla do jednoho přístroje.