Označovače a jejich použití 1974 - 1996

.....VŠE CO NÁS BAVÍ NA JEDNOM WEBU!
Úvodní stránka

Počet přístupů
od 10. 4. 2001:
TOPlist

WebArchiv - Stránky jsou archivovány Národní knihovnou ČR

Označovače a jejich použití
1974 - 1996


Zavedení nového odbavovacího systému v roce 1974 znamenalo nejen konec činnosti průvodčích, ale také vznik zcela nového přístroje - označovače na jízdenky. V období od roku 1974 do roku 1996 se v Praze postupně vyskytovaly dva druhy označovačů, kterým se dále budeme podrobněji věnovat. Kromě označovačů se objevily i prodejní automaty na jízdenky, umožňující cestujícím rychlé zakoupení jízdenek. Představíme si tedy i jízdenkový automat typický pro dané období.

1974 - 1996: Mechanický označovač

Mechanické označovače jízdenek byly v roce 1974 dodány do Prahy z Maďarska a používaly se pouze v povrchové dopravě, a to až do konce června 1996. K označení jízdenky byla zapotřebí aktivní součinnost cestujícího. Ten musel zasunout jízdenku do strojku a následně uchopit vrchní plastový kryt spojený s otočnou kolébkou uvnitř strojku a přitáhnout jej až na doraz k sobě, což znamenalo překonání síly pružiny uvnitř strojku. V tomto okamžiku byla jízdenka proděrována, avšak v této poloze ji nebylo možné ze strojku vyjmout. Cestující musel nyní strojek pustit a kolébka se vrátila díky pružině sama zpět do základní polohy, ve které mohl cestující vyjmout označenou jízdenku. Popsaný stav je ideálním stavem, v praxi se občas stávalo, že musel cestující vykonat i zpětný pohyb kolébky, aby mohl jízdenku vyjmout.

Použití mechanických strojků přinášelo z dnešního pohledu nezvyklé povinnosti i pro personál. Řidiči fasovali při nástupu na směnu několik plastových tabulek s vyznačením děrování, které museli nastavit na označovacích strojcích a během výkonu služby i několikrát měnit. Strojky byly proto zamykány pouze na čtyřhrannou kličku, kterou měl každý řidič. Po odemknutí strojku se jeho kryt odklopil na pantech směrem dolů a řidič měl dobrý přístup k děrovacímu mechanismu. Stačilo odklopit zajišťovací klapku a již bylo možné manipulovat s děrovacími kolíky a nastavit dle vzoru na plastové tabulce jiný číselný kód děrovaný na jízdenky.

Všechny strojky nebyly zcela identické. Vyskytovaly se v zásadě dvě modifikace strojku. Funkce byla zcela shodná, mírně odlišný byl princip zajištění děrovacích kolíků proti vypadnutí a dále byla na první pohled zřejmá odlišnost vnějšího vzhledu - některé (zřejmě starší) strojky měly okrasný kryt okolo zámku ve spodní části čelní strany. Umístění strojků ve vozidle bylo v Praze vždy pomocí úchytů na tyčích, v jiných městech bývaly strojky umisťovány v tramvajích i přímo na meziokenní sloupky vozidel. Pro snazší pochopení výše popisované konstrukce a funkce strojku je níže přiloženo schéma jeho uspořádání a obrázková dokumentace postupu označení jízdenky.

Umístění mechanického označovacího strojku na tyči v muzejním autobuse Ikarus 280 ev.č.4382 Jiný pohled na označovací strojek v muzejním Ikarusu Ukázka vložení jízdenky do strojku v muzejním Ikarusu Označení jízdenky přitažením k sobě. Na strojcích bývala v některých obdobích pro názornost barevná šipka, na některých strojcích byla šipka i plasticky provedena prolisem Boční pohled na označovač pořízený pro srovnání se schématem jeho vnitřního uspořádání
Popis jednotlivých částí označovače a jejich použití. Modré šipky znázorňují směr pohybu při označování jízdenek Označovač z autorovy sbírky je ponechán ve stavu v jakém v roce 1996 dosloužil. Jedná se o odlišný model, než na předechozích fotografiích Na snímku je označovač ve společnosti kontrolních jízdenek pro revizory Postup ukázkového označení kontrolní jízdenky - krok 1: Zasouváme jízdenku do otvoru ve vrchní části strojku Postup ukázkového označení kontrolní jízdenky - krok 2: Jízdenka je zasunuta, uchopíme plastový kryt na vrchní straně strojku
Postup ukázkového označení kontrolní jízdenky - krok 3: Přitáhneme vrchní kryt k sobě a překonáme odpor pružiny i děrované jízdenky Postup ukázkového označení kontrolní jízdenky - krok 4: Pustíme strojek, pružina vrátí otočnou kolébku do základní polohy. Vyjmeme jízdenku Postup ukázkového označení kontrolní jízdenky - krok 5: Kontrola označení jízdenky - byly proděravěny číslice 1, 3, 5, 7 a 9 Postup ukázkového označení kontrolní jízdenky - krok 6: Podíváme se na jízdenku ještě z druhé strany - díry tam opravdu jsou Po odemknutí čtyřhrannou kličkou bylo možné strojek otevřít. U tohoto modelu je na rozdíl od nákresu jedna zajišťovací klapka navíc
Pohled shora na otevřený strojek. Strojek byl nedávno použit a tak v misce na odpad zůstalo několik papírových koleček Bližší pohled na děrovací mechanismus, rastr otvorů s děrovacími kolíky je dosud uzavřen a zajištěn Odklopením dvou klapek (jedné nahoru a druhé dolů) se dostáváme ke kolíkům a můžeme měnit nastavení čísel Na detailním záběru je vidět, že kolíky směřují přímo proti číslicím na jízdence Ukázka povytažení a následného vyjmutí děrovacích kolíků ze strojku

Systém MOC přinesl ve své době jistě značný pokrok v odbavování cestujících. Dnešní generaci elektroniky a počítačů sice může připadat těžkopádný, tvoří však významnou kapitolu historie městské dopravy v našich městech a přinesl specifickou podobu jedné generace jízdenek v celém Československu. O úspěchu tohoto systému svědčí i fakt, že se na počátku 80. let vážně uvažovalo i o zavedení mechanických strojků v metru namísto turniketů. Označovací strojky systému MOC (Mechanické odbavování cestujících) sice již pražské MHD patří minulosti, ale můžeme se s nimi přesto v Praze nadále setkat. V roce 2016 ještě společně s jízdenkovými automaty Merona slouží mechanické označovače na lanové dráze v pražské Zoologické zahradě. Mimo Prahu dosud funguje odbavovaní systém MOC se zcela shodnými strojky v Hradci Králové, Plzni a Strakonicích. V zahraničí se s obdobnými strojky můžeme setkat například v některých maďarských a rumunských městech.

1985 - 1996: Elektronické označovače Merona

Od roku 1974 probíhalo odbavení v metru přímo vhozením korunové mince do turniketu. V metru tedy cestující nepoužívali žádné jízdenky a v přepravním prostoru již nebylo možné provádět kontrolu. V roce 1983 bylo navrženo použité převratné novinky - elektronických označovacích strojků značky Merona německé výroby, konkrétně šlo o typ Merona MC 600. Označovací strojky byly instalovány během roku 1985 a dne 29. září 1985 uvedeny do provozu. Jednalo se ve své době doslova o převratné zařízení a cinkání strojků se stalo brzy typickým zvukem vstupů do metra. Z důvodu velkých změn odbavovacího systému se tyto strojky udržely v provozu pouhých 11 let. Téměř shodné strojky od stejného výrobce dodnes používá několik tramvajových provozů v Německu.

Snímek ze zkoušek označovače před jeho instalací v metru. Fotografie pochází z letáku DP z roku 1985 Muzejní označovač vyčkává ve skladu na svou budoucí instalaci Nápisy na strojku pochází z jeho posledního provozního období. Cizojazyčné nápisy na žlutých samolepkách pochází až z 90. let minulého století Na bočním pohledu je zřetelné, že  označovací strojky byly připevněny spodní a zadní částí k podstavci a až tento podstavec byl připevněn ke sloupkům v metru Tento černobílý snímek z publikace Pražské metro 1974 dokumentuje turnikety, které předcházely označovacím strojkům. Snímek pochází ze stanice Gottwaldova (dnešní Vyšehrad)

Označovací strojky Merona MC 600 tiskly na jízdenky mnoho informací. Na výřezu z označené jízdenky si vysvětlíme, co vlastně strojek na jízdenku tiskl:

Popis údajů tištěných strojkem Merona MC 600 - jednotlivé položky zleva doprava:

  • Čtyřmístné evidenční číslo strojku (unikátní pro každý strojek) - zde č. 0024
  • Logo metra
  • Dvoumístné číslo stanice - zde č. 69 - jedná se o stanici Českomoravská na trase B
  • mezera
  • Číslo vestibulu případně vstupu - zde č. 1 (unikátní číslo pro každý vstup do placeného prostoru)
  • Číslo strojku na odbavovací čáře - zde č. 3 (čísla byla obvykle vzestupně od dozorčího, někdy se však strojky vyměňovaly bez přenastavení tohoto čísla)
  • mezera
  • Koncové dvojčíslí roku označení - zde č. 91 - jízdenka byla označena v roce 1991
  • Koncové dvojčíslí dne označení - zde č. 11 - jízdenka byla jedenáctý den v měsíci
  • Měsíc označení - tisk římskou číslicí otočenou o 90 stupňů - zde XI, tedy listopad
  • Dvojčíslí hodiny označení - zde 19
  • Dvojčíslí minuty označení - zde 15. Strojky tiskly čas pouze zaokrouhlený na celých 5 minut

  • Popsaná jízdenka byla tedy označena dne 11.11.1991 v cca 19:15 hodin ve stanici Českomoravská

    1978 - 1996: Automaty na jízdenky Merona

    Firma Merona nedodala do Prahy jen označovače, ale i jízdenkové automaty typu Merona 2000. Je tedy na místě se o nich také zmínit. Byly dodávány postupně od roku 1978 a jejich počet výrazně narůstal zejména díky použití ve stanicích metra. Jízdenky z Meron byly typické až do poloviny roku 1996, kdy byly tyto automaty v souvislosti se změnou formátu jízdenek zrušeny a nahrazeny novými od firmy Mikroelektronika. Dodnes jsou tyto automaty v provozu u lanové dráhy v pražské Zoologické zahradě a dále se s podobnými automaty můžeme setkat v některých městech ČR, například v Plzni, kde však byly jejich funkce dodatečně upraveny. Na automatech Merona v Praze byl pouze jediný ovládací prvek s názvem "Korekční tlačítko". Při nákupu jízdenky musel občan toužící po tom býti cestujícím nejdříve zkontrolovat, zda svítí zelené světlo. Pokud svítilo, automat byl v provozu a bylo možno vhazovat mince. Pokud se některé mince automatu "nelíbily", propadaly dolů do výdejního otvoru na jízdenky. Automaty byly často odřené od toho, jak občané zkoušeli obrousit mince odmítané automatem. Jakmile byl v automatu vhozen obnos dělitelný cenou jízdenky, automat začal ihned tisknout příslušný počet jízdenek. K zahájení tisku byl vždy nutný přesný obnos, automat jinak jízdenky nevydal. Pokud si občan během nákupu svůj úmysl rozmyslel, mohl nákup zrušit stisknutím korekčního tlačítka. Automat v tomto případě většinou vydal již vhozené mince zpět.

    Na fotografiích níže je zdokumentován automat č. 243, který je součástí výstavní expozice Muzea MHD ve Střešovicích a je dosud udržován v provozuschopném stavu, což bylo vyzkoušeno zkušebním nákupem jízdenky v lednu 2011.

    Celkový pohled na jízdenkový automat Merona v původním stojanu a s dobovými samolepkami o tarifu z roku 1996 Detail vrchní části automatu s návodem k použití, otvorem na mince, zeleným světýlkem a jediným tlačítkem Pohled do automatu při otevření krytu. Zcela vespod je kasička na mince, nad ní vlevo zařízení k tisku a kotouč papíru na jízdenky. Vpravo je za plechem ukryto zařízení ke kontrole a analýze vhozených mincí Podrobnější přiblížení tiskárny v automatu. Černé válečky i tisková raznice se při výdeji jízdenky otočily a na jízdenku byl vyražen text a číselník Detail tiskové raznice jízdenky. Číselník (na snímku dole) tiskl na jízdenku její pořadové číslo. Každá změna ceny nebo textu jízdenky znamenala nutnost výroby nových raznicí do automatů

    Od roku 1987 byly instalovány kromě žlutých automatů typu Merona 2000 také upravené automaty Merona 2000D v červené barvě. Tyto automaty vydávaly od 1. května 1987 jednodenní jízdenky v ceně 8,- Kčs. Na jízdenku automat natiskl datum a čas (s přesností na 5 minut) a jízdenka platila 24 hodin od tohoto času v metru, tramvajích, autobusech a na lanové dráze na Petřín.

    Autor děkuje Muzeu MHD ve vozovně Střešovice za laskavé umožnění vyfotografování označovacích strojků a automatu na jízdenky


    www.prazsketramvaje.cz | www.prazsketramvaje.com | www.prazsketramvaje.eu | www.prazsketramvaje.info
    www.prtky.cz | www.prtky.eu | www.dopravnisuvenyr.cz
    www.prazsketrolejbusy.cz | www.prazsketrolejbusy.com
    Datová velikost: 55444,183 MB | Počet článků: 1815
    web postaven na redakčním systému phpRS
    ISSN 1801-9994 | © Pražské tramvaje 2001-2024