Zřejmě nesložitější stavební místo, na nějž narazila výstavba Polabské dráhy z Nymburka do Prostředního Žlebu,
se objevilo v Litoměřicích, kde hustá zástavba neumožnila trasovat železniční koleje mezi návrší a řeku Labe.
Stavitelům nakonec nezbylo nic jiného, než staré město podejít tunelem a nádraží umístit značně daleko od něj,
na nejbližší volné pozemky. Stavba více než 300 metrů dlouhého jednokolejného tunelu začala v dubnu 1872.
Provoz na trati byl zahájen 1. ledna 1874 s nádražím umístěným daleko na východ od města, což se nelíbilo nejen
obyvatelům, ale ani městským orgánům. Po složitých jednáních se podařilo vykoupit pozemky blíže k městu a 20.
května 1884 byla otevřena zastávka Litoměřice město v dnešní Jarošově ulici, která dostala do vínku jednu
z nejhonosnějších výpravních budov Rakouské severozápadní dráhy v Čechách. Přesto měla vždy jen jednu kolej.
Kvůli nedostatečnému profilu tunelu zůstával jednokolejný i po zdvoukolejnění tratě ve 20. letech 20. století,
navíc bylo jasné, že v něm není možné zřídit trolejové vedení. Po II. světové válce, kdy prudce stoupla přeprava
uhlí ze severočeské pánve, bylo nutné omezenou propustnost tratě konečně vyřešit.
Díky vysídlení původního německého obyvatelstva z Litoměřic již nikdo moc neřešil případnou demolici původní
zástavby mezi starým městem a Labem. Na nově zřízený násep byla proto do roku 1958 převedena již dvoukolejná železniční
trať, včetně nové zastávky. Tunel byl opuštěn a sloužil jako sklad zeleniny a ovoce.
Po roce 1990 byl tunel několikrát využit ke konání výstav (pozůstatkem je odstavený železniční vagón před vstupem do tunelu),
případně slouží jako sklad a garáže vodohospodářské společnosti.